Václav Piňos: Česká recepce, 27.10. 2005

Dne 27. října tiché odpoledne přerušil výbuch zvuku a dýmu a vesele rostoucí si trávníček padl pod rotující čepelí sekačky, na níž se blyštilo skvostné inventární číslo 567. To se pracovníci českého velvyslanectví chystali na přijetí přátel, kteří přijížděli ze široka daleka, aby se společně veselili v předvečer státního svátku České republiky.

Toho dne se po celé zeměkouli rozjásaly davy české, moravské i slezské, od Queanbeyanu (směrem východním) až po Canberru, a s dojetím vzpomínaly na dalekou vlast, která se jako fata morgána mihotala tisíce kilometrů od nás.

Hned jak byl trávníček dosečen a listí zameteno, diplomaté zbystřili. Zvuk linoucí se z Hindmarsh Drive, přes nevysoký val a tudíž sotva třicet metrů od ambasády naznačoval, že první hosté už jsou skoro na místě. Ti, kdož byli dosud jen v košilích, na sebe hodili sako, ti se saky si alespoň utáhli kravatu a povolili opasek, jelikož večer vypadal z gastronomického hlediska mimořádně slibně.

Grilovací četa přiskočila ke strojům a horlivě se zanořila do prskajících kop jitrnic a klobás. Číše byly oprášeny a umyty, láhve otevřeny, tlačenka na stole již vyložena, jakož i škvarky.

Narychlo dopisující telegram, jež měl být nejlépe již včera odeslán do ústředí v Praze, velevážený pan velvyslanec Pažourek a rada Piňos napochodovali ke dveřím, aby pod českým lvem a moravskou i slezskou orlicí tiskli příchozím pravici.

Krajané se hromáždili před vchodem a dva diplomaté nestačili tisknout, až musela na pomoc přispěchat hospodářka Piňosová se synem. Ctihodný správce Kousek ledva stačil do číší nápoje opojné i neopojné nalévat, zatímco asistentka velvyslance Kousková a recepční Jungmanová se činily v zákulisí.

Obdivujíce výstavu, která byla vyvěšena v representativních prostorech pod českými křišťálovými lustry, se krajané nakupili do sálu a na zahradu, na níž se vůně čerstvě posečené trávy omamně mísila s vůní špeků pálících se na grilu.

Syn s matkou hospodářkou se stáhli do pracovních prostor ambasády, odkud se linula vůně koláčů. Proud příchozích krajanů pomalu ustával, možná proto, že už všichni byli venku, ale možná také proto, že nebylo už zhola kde zaparkovat a opozdilci museli tudíž jet zřejmě domů.

Řada aut od trabantů až po limuzíny se táhla po parkovišti ambasádním až dozadu do vjezdu, odkud se roztáhla na uličku Dunoon, z druhé strany pak po kraji ulice Culgoa Circuit, a to z obou stran, takže se auta málem tlačila do parkoviště ambasády chilské. Vedle ní byl výjezd od rezidence velvyslance Pažourka též zabrán, takže musel nakonec do ambasády jít pěšky, a auta se táhla dál až téměř na odbočku do uličky Tyagarah, která byla hlavním spojem ambasády s ostatním světem.

Tímto by chtělo české velvyslanectví v Canbeře poděkovat vlastníkům těchto aut, kteří se účastnili, aby popili, pojedli a pohodovali, ale také zavzpomínali, na naší recepci. Já osobně bych chtěl poděkovat pak ambasádě, od organizátorů až po pomocmíky, poskoky a uklízeče, za to výborné pohoštěníčko a za to, že jsem díky české recepci unikl testu z němčiny ve škole, který mně pak učitelka příští hodinu zapomněla dát.

Děkuji, Václav Piňos