The Czechoslovak-Australian Association of Canberra and Region, Inc.
Návštěva umělců z Čech (J.Vodňanský a D.Dobiáš), 9.4. 2008
Opět se nám podařil, jako tak trochu horkou jehlou spíchnutý, středeční večer v Besedě při příležitosti návštěvy tří umělců z Prahy. Improvizace, příprava a organizace večera se převážně točila okolo obvyklých pomocníků. Hlavní břímě však dopadalo na Milana Buška, který odvedl nejen solidní zabezpečení nutných prací, ale také podporu večera obsluhou elektroniky. Navíc sám předvedl, jak svépomocí zásobit stůl vlastnoruční výrobou výborných cukrářských plněných trubiček. Pokud tedy jsme u lahůdkového stolu, tentokráte pomoc členů Besedy byla absolutně neuvěřitelná. Slezákovic plněné věnečky nemají konkurenci ani v Praze u Myšáka. Vůbec dík všem, co připravili pochutiny, byla by to óda na zlaté pracující ručičky. Příliš mnoho druhů pochutin a dárců na jmenovitá děkování.
Solidní návštěva přes 45 lidí v čele s velvyslanci České, Slovenské a Bulharské republiky vytvořila příjemné prostředí pro tuto akci.
Večerem jsme vlastně splnili oznámení v časopisu Beseda, kde jsme naše členy předběžně seznámili s uměleckou prací Jana Vodňanského. S ním přijeli jeho manželka, Daniel Dobiáš, hudební doprovod a skladatel, dále Karol Benický, Slovák žijící v Praze, fotograf a výtvarník, za současné doby aktivně činný při přípravě Olympiády v Číně.
Všichni projevili velký zájem o Canberru. České velvyslanectví zajišťovalo většinu náplně pro tuto skupinu během jejich volna.
Před zahájením pořadu jsme mohli obdivovat prezentaci velkých fotografií děl Karola Benického. Jeho krajinky a pražské motivy citlivě vytvářely hru barev a kompozice. Stálo za to vidět techniku a dokonalost fotografie. Jako originály nebyly drahé, ale bylo nutno sáhnout poněkud hlouběji do kapsy.
Vlastní vystoupení J.Vodňanského a D.Dobiáše sestávalo z části připravené pro děti a po přestávce pokračováním pro dospělé. Při pořadech jako tento se někdy projevuje problém komunikace, kdy děti reagují poněkud jinak než očekáváno. Jednak pro malý skupinový výběr a komplikace s jazykovými znalostmi. Jan Vodňanský vydal řadu básniček pro děti, které byly známé některým našim členům.
V hlavním pořadu nás také potěšilo, že nebyly stížnosti na náš klavír. Daniel Dobiáš dynamicky podporoval hlavního aktéra, který je rutinovaný herec po dlouhá léta. Žije svojí tvorbou, vycházející z formy malých divadel, vznikajících živelně v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Naším problémem je, že první emigrační vlna tento český fenomenon prakticky nezná a vlna 68, pokud nebyli Pražáci nebo z větších měst Československa, znala nejvíce jen Semafor. Méně známé skupiny povědomí trochu unikaly. Protože pokračovaly i s potížemi tvořenými režimem také po sedmdesátých letech, už jsme je vlastně ani nezažili. Několik našich členu je znalo, ale tito přišli vesměs až v osmdesátých letech.
Malá divadla reagovala živě na situaci ve společnosti, proto i J. Vodňanský byl několikrát zakázán jako autor či herec. Představení bylo vlastně retrospektivou pořadů doby minulé. Zahrávání s češtinou, verši a písničkami během představení bylo pro nás mnohdy obtížné přesně sledovat či vycítit. Řekl bych, že se jednalo o značně intelektuálně laděný přístup, který koliduje s naší zkušeností hollywoodského polopatismu.. Rozhodně naše malá přístupnost k podobné formě zábavy ztěžuje snadné zapadnutí do podobných pořadů. Ale kdo chtěl, ten se bavil.
Po dvou a půl hodinách nabitého programu, zůstalo pár vytrvalců v konverzaci a posezení s umělci. Řešily se všechny cestopisné a politicko-filosofické problémy až hluboko po půlnoci. Návštěvníci měli nezvykle zvídavé dotazy a docházelo k obapolnému poučení o věcech vezdejších. Máme pár příslibů získání zajímavých dokumentů a pozvání k návštěvě v Praze. Při častých výletech našich členů do Prahy bude možno i toto splnit.
René Jež
